Johanka z Arku
- Scénář: Jiří Hubač
- Text: Gabriela Osvaldová
- Hudba: Ondřej Soukup
- Režie: Jozef Bednárik
- Scéna: Aleš Votava
- Kostýmy: Ludmila Várossová
- Choreografie: Martin Pešek
- Asistent režie: Lubomir Fritz
- Hudební nahrávka: Ondřej Soukup
- Hudební nastudování: Varhan O.Bauer
- Produkce: Julius Hirsch
- Producenti: Petr Kratochvíl
Hrají:
- Johanka: Lucie Bílá, Bára Basiková, Martina Čechová, Lucia Šoralová
- La Hire: Kamil Střihavka, Petr Kolář
- Raimond: Petr Muk, Bohuš Matuš
- Král: Vilém Čok, Jan Apolenář
- Operátor: Vladimír Marek, David Matásek, Martin Havelka
- Beaudricourt: Martin Pošta, Petr Dopita
- Dále hrají: Tereza Ohmová, Jan Gajdoš, Petr Opava, Ivo Hrbáč, Lukáš Kumpricht, Petr Hozman, Marcel Jakubovie, Martin Kalous, Jan Revai, Igor Kolva, Martin Pešek, Martina čechová, Karina Tomsová, Renáta Podlipská, Pavla Kapitánová, Adéla Šeďová, Radmila Pokorná, Kristina Kloubková, Dita Žemličková
Johanka z Arku se úspěšně přesunula na Slovensko, v divadle TaFantastika se již nehraje.
Několik vět o Johance
Johanka z Arku, zvaná Panna Orleánská, se narodila v roce 1412 v rodině sedláka a rychtáře ve vesnici Domrémy, která v čase našeho příběhu ležela v severní polovině Francie okupované vojsky anglického krále Jindřicha VI.
Od svých 14 let slýchala HLASY a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci. Johanka se k nim modlila za záchranu Francie, neboť žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj a nezadržitelně se blížila k Orleánsu.
HLASY dávají Johance jasné poslání obléci rytířskou zbroj, postavit se do čela vojsk a s pomocí Boží zachránit Francii. Johanka přesvědčí církev i krále, že je právě tou vyvolenou Pannou z Orleánsu a podaří se jí osvobodit Orleáns. Vrátí francouzským vojskům sebevědomí, hrdost a lásku ke své zemi, za kterou ochotně pokládají životy v bitvách v čele s Pannou Orleánskou. Král je slavnostně korunován v Remeši a Francie má oficiálně svého panovníka.
Politické lichvy, intriky církve i panovníka, strach a obavy mocných tohoto světa před příliš velkým vlivem a mocí vesnické dívky vydají Johanku Svaté inkvizici, která ji obviní z kacířství a posléze i odsoudí ke smrti upálením.
Johanka zemře na hranici, ale svobodná a sebevědomá Francie a její národ žije dál. Z Johanky se stává symbol, mýtus, který přetrvává staletí. "Běda národu, který potřebuje své hrdiny" – z této věty vychází vše co následuje a co vidíme dodnes.
O inscenačním záměru tvůrců muzikálu
Jak dramatik Jiří Hubač, tak i režisér Jozef Bednárik spolu s ostatními tvůrci a interprety vycházejí ve svém realizačním záměru právě ze stěžejního momentu lidských dějin vůbec: z potřeby mít své hrdiny, své mýty, své symboly a nakládat s ními tak, jak je v dané situaci zapotřebí.
Současná situace společnosti a lidstva vůbec, "povaha doby", ve které žijeme, rozmělňuje totiž zásadním způsobem veškeré duchovní ideály a hodnoty na dobře obchodovatelný artikl! Prodáváme a obchodujeme absolutně se vším: se svými hrdiny, se svatými, s relikviemi, s nadějemi, s mýty, s pověstmi, s torzy pozůstatků, s falešnými cetkami vydávanými za svaté.
Obchodujeme s lidskými city, abychom prodali zboží. Vzbuzujeme lidský soucit, abychom jej obratem dobře zpeněžili, zdůrazňujeme národní hrdost, abychom ji promítli do tržeb ve svých obchodech, apelujeme na víru člověka, abychom z ní následně vytěžili nikoliv duchovní, nýbrž obchodní kapitál.
Děláme to všichni, společnými silami. Potřebujeme svého Krista na kříži, abychom dobře zpeněžili svaté relikvie, potřebujeme, aby například naše Johanka z Arku zůstala v každém případě na hranici, protože se přece budou velice dobře prodávat upomínkové předměty, "zaručeně pravé" části jejiho šatu, atd.
Jen mrtví nám dobře poslouží, aby se byznys rozjel na plné obrátky. Tak trochu o tom chce tvůrčí tým hrát naši Johanku, tak trochu o tom to přece všechno je? Takoví jsme přece my, taková je doba!
